Můj přístup


V tomto článku shrnuji hlavní myšlenky, na kterých stavím svou práci s koňmi a jezdectví. Dost často vidím koně, kteří si s vyhaslým a nepřítomným výrazem odjezdí svoje, a jsou více či méně hodní. Část z nich jsou opravdu hodní, hlavně proto že jsou odevzdaní osudu, vědí že když si odpracují svoje, tak pak budou mít klid. Největší část koní je jen občas nepříjemná, nebo se s nimi jezdcům nedaří tak, jak si představují. Celkem malá část jsou problémoví a nebezpeční koně. Se všemi by se mělo pracovat s pochopením, a cílem by měl být kůň, který se s námi cítí dobře. To, že je hodný, neznamená že je spokojený. A to, že zlobí neznamená, že je to jeho chyba a je nevděčný prevít. Kůň má vždycky pravdu. My se musíme naučit mu naslouchat a pomoci hledat lepší cestu. Základní východiska nám v tomto nabízí klasický horsemanship.

Jak na to?

Je třeba si uvědomit, že mám-li na koni jezdit bezpečně, ke spokojenosti a radosti nás obou, musí mezi námi být pozitivní vztah. Aby takový vůbec mohl vzniknout, musím rozumět koňskému chování a správně na něj reagovat. Jedině tak mezi námi začne proudit komunikace, na jejímž základě se může vztah tvořit. Možná to zní abstraktně, ale dorazíte-li na nějaký můj seminář či kurz, zjistíte, že komunikace probíhá neustále. To je asi to hlavní, co mi dal klasický horsemanship. Jakmile dokážu se svým koněm nějak „mluvit‟ a začnu chápat, co se ním děje, tak teprve pak ho můžu začít efektivně učit – a jako první věc by to měla být pozornost vůči mně / člověku / budoucímu parťákovi.

Jakmile kůň pochopí, že věnovat pozornost mně má své výhody, začne se víc soustředit na vše, co dělá. S jeho aktivní pozorností dokážete mnohem efektivněji pracovat například i s křivostí, která bývá z velké části mentální. To znamená, že většina koní je raději, když jsme buď vlevo nebo vpravo. A tam, kde nás mít nechtějí, jsou méně ochotní. Někteří s námi vlastně nechtějí být vůbec, proto ty vyhaslé oči, nebo naopak koně, kteří neustále jen sledují své okolí, nepostojí v klidu a nedávají pozor. Nebo spěchají z vyjížďky, protože už chtějí být doma v klidu, bez nás. Normální je, že s námi kůň v klidu stojí kdekoliv, všímá si nás, ale není drzý ani nezasahuje do našeho prostoru. Pak obvykle ani nespěchá z vyjížďky…

Co to přinese mému jezdectví?

Mám-li koně který je ochotný se mnou v klidu zůstávat, začnu mu nabízet uvolněnínabízet uvolnění. K němu nelze nikdy nikoho donutit. Proto nemůžou efektivně fungovat jakékoliv donucovací prostředky, které například koni diktují, kde má mít hlavu. Musím to být já, kdo dokáže koně dovést do stavu, že se cítí se mnou společně natolik dobře, aby uvolnil mysl, nechal se ode mě vést a já mu mohla ukázat, jak použít svoje tělo.

Pozorný a uvolněný kůň dokáže s naší pomocí zvládat různé strachy či krizové situace. Protože nám věří, že my mu dokážeme pomoci a že když my se nebojíme, žádné nebezpečí nehrozí. Takový se dokáže dobře soustředit na práci, takže ho budeme snáze jezdecky posouvat vpřed. Bude jemnější na pobídky a ochotnější nám vyhovět. Když po něm budeme chtít něco nového či těžkého, dříve nebo později se pokusí nám vyhovět, jednoduše opět proto, že nám věří a protože díky dobré komunikaci mezi námi je motivovaný. Jezdectví je pak o něčem úplně jiném.

Kam dál?

Gymnastika a práce na lepším nesení koně bude efektivně fungovat až právě s pozorností a uvolněním. Dobré nesení, neboli správné držení těla, koně znamená, že kůň ví a umí používat svoje tělo tak, aby mu práce s jezdcem na zádech neubližovala. Umí ho udržet uvolněné, ale stále pružné. Dovede použít svaly břicha a hřbetu tak, že vyklene záda pod jezdcem. Zadní nohy se tak postupně dostávají více pod tělo koně a nesou více váhy. Kůň se začne pohybovat, jak se říká od zádě a shromažďovat se. U toho všeho by měl zůstat jemný a lehký na pomůckách. To je opět něco, k čemu dává návody starý dobrý horsemanship, ovšem pojatý způsobem, který přináší co potřebuji pro pokroky v jezdectví. Výcvik koně pak rychleji nese ovoce.

Více se dozvíte na stránce Co jsem zač, v sekci Čtení a z rozhovoru na Equichannelu.