Jak chápu a k čemu je dobré „dopředu-dolů“

Dopředu dolů je téma, které mám už delší dobu v hlavě. Současně se mi chce i nechce do něj pouštět, protože je to téma dost složité a různé jezdecké směry na něj nahlíží rozdílně. Některé koně dolů nepouští téměř vůbec, zatímco jiné zase skoro v jiné pozici nejezdí. Proto tu nebudu probírat žádné odborné pohledy z biomechanického hlediska. Rozeberu pouze svou zkušenost a jak téma vnímám sama.

Dříve než začnete řešit „hlavu dolů“ pod sedlem, zamyslete se hlouběji: zda víte, proč to tak chcete a jaký vám dopředu/dolů dává smysl. Rozhodně není ten správný důvod, že například kůň takhle vypadá „hezky“. Pamatujte, že při dopředu / dolů se kůň velmi snadno dostane na předek. Nemělo by proto být cílem v této pozici jezdit celé hodiny a dlouhodobě. Krk a hlava dopředu dolů jde koni přirozeně v momentech, kdy se cítí dobře, a u toho by jsme měli začít.

Kůň by v momentech společného nicnedělání měl sám přirozeně vyhledávat nízkou uvolněnou pozici, umět tak s vámi na různých místech odpočívat a při správném přístupu – schválně nepíšu výcviku – tak dělat přirozeně a sám od sebe, a to proto, že se s vámi cítí bezpečně a je mu dobře. Při práci ze země by měl umět kráčet i klusat volným, dlouhým, příjemně aktivním tempem s vyvěšeným krkem a rozhoupanou hlavou v týle, pokud po něm zrovna nechcete něco jiného. Tuto pozici by měl mít za odpočinkovou a příjemnou. Může pro něj představovat odměnu a třeba i označení dobře vykonané náročnější práce. Teprve poté hledejte to samé v sedle.

Čeho se ve vztahu k dopředu-dolů rozhodně vyvarovat

Všechny cesty dolů, které tam vedou přes použití síly, vyvázání, trestů, jakéhokoliv škubání nebo manipulování v hubě koně, kopání, použití ostruh, nebo i jen obyčejného znepříjemnění jiné pozice než dole, nám vytvoří naučené chování koně, kdy usoudí, že je lepší dát hlavu dolů než zažívat výše zmíněné. To není cesta a tyto metody nevedou k opravdovému uvolnění koně ani smysluplnému dopředu dolů. Je ta pak pouze falešné dopředu dolů. Kůň pak zůstává mentálně a v nějaké části těla ztuhlý. Jediné dopředu dolů, které je poctivé, může vzniknout pouze z dobrého pocitu koně.

Skutečné uvolnění versus naučené chování

Abyste rozeznali, co je skutečné uvolnění a co naučené chování, je dobré mít svého koně opravdu dobře nakoukaného. Tím myslím řeč těla, mimiku a signály, které vysílá. Měli byste umět rozeznat, kdy se cítí opravdu fajn a kdy je třeba uzavřený do sebe a pouze plní úkol, aby měl klid, ač je třeba klidný s hlavou dole.

Pod sedlem by kůň neměl jít dolů, protože ho o to někdo žádá, ale protože mu nabízíte delší otěž a on rád využívá prostoru a natahuje se do něj. Jedině tak se nám může kůň do budoucna pohybovat s vyklenutým hřbetem a zvednutým hrudníkem. To platí jak na otěži nahoře natažený do kontaktu, tak v pozici nižší. Schválně píšu do budoucna, protože v první části výcviku neřeším, jak moc je kůň v této pozici na předku, pouze hledám jeho dobrý pocit a motivuji ho k úplnému psychickému uvolnění. Teprve poté začínám s další gymnastikou a koně učím, jak se přizvednout, pracovat se svojí rovnováhou směrem dozadu tak, aby si udržel uvolněnou a vyklenutou horní linii. Je to mravenčí práce a čím více koní tímto procesem provedete, tím méně času dole a na předku se svým koněm strávíte.

Závěr

O detailech, jak na to, se dá napsat hodně. Naštěstí už dnes existuje mnoho trenérů, směrů a metod, které vás smysluplně provedou od úplných základů. Je pak na vás, která cesta bude zrovna ta vaše. Pokud vás zajímá ta moje, sledujte termíny kurzů :-).