Flash je kůň, kterého jsem původně vůbec nechtěla jezdit. Nicméně, ač není tak úplně můj, nějak se mnou zůstal už spoustu let. Ze všech mých koní toho umí úplně nejvíc.

Přivezla ho moje kamarádka v roce 2015, jako tříletého divokého hřebečka z pastvin, který neměl moc dobrou zkušenost s lidmi. Dlouho trvalo než se se mnou začal vůbec bavit, první lekce probíhaly mezi koňmi ve stádě. Kvůli zranění šlachy a jeho složitější uzavřené a vzteklé povaze na obsednutí nakonec došlo až v jeho pěti letech. První dva roky ježdění za moc nestály. Sice hodný nazákeřný kůň, ale nic se mu nechtělo. Pořád jsem jen hledala způsoby, jak ho namotivovat. I kvůli němu jsem se obrátila o pomoc na Káťou Santarovou, se kterou od té doby pravidelně trénuji. Na Flashe bylo potřeba jít jinak, než jsem v té době uměla a znala.

Momentálně je moc fajn kůň, který toho spoustu umí. Jezdím ho většinu života bez udidla (na ohlávce s bosalem). V rámci posouvání se dopředu ho postupně učím práci na bosalu a páce. Bohužel ho v posunu trochu brzdí zdravotní problémy, které jsou genetické a zřejmě je měl vždy. Jen hodně dlouho trvalo, než se podařilo jeho každoroční zimní neochotu se hýbat a problémy se cvalem, rozklíčovat.

Rád chodí kavalety a miluje práci s telaty. Při prvním zalasování překvapil. Tvářil se, že držet zmítající se tele na hrušce sedla je naprostá samozřejmost.