Petra Beránková na svém koni

Zamyšlení nad uvolněním díl 2.

Uvolnění koně je něco, co se nedá vynutit. Představte si sebe. Když budete v tenzi a strachu, není možné se na něčí povel a rozkaz uklidnit. Musíte vy sami vědět, jak se sebou pracovat, případně mít vedle sebe někoho, komu důvěřujete, kdo vám s uklidněním pomůže. Někým takovým potřebujete být pro své koně vy. Pomocníkem, ne diktátorem.

Kůň, aby mohl správně používat své tělo a svaly, tak jak potřebujeme pro zdravý a efektivní pohyb pod jezdcem, potřebuje být uvolněný. Nutit napnutého, vyděšeného a odporujícího koně, nebo třeba jen ztuhlého a nekomunikujícího k jakémukoliv držení těla a jezdecké práci, nemá cenu. A pomáhat si ostřejším užděním nebo vyvázáním?  To jde proti logice věci.

Můžeme tím sice naformovat tělo koně do požadované pozice a na fotce to může i vypadat fajn, ale jeho svaly budou ztuhlé, zaťaté, a tím pádem bude trpět jeho psychika, klouby i pohybový aparát. Na zdravotní potíže, od vředů z ježdění ve stresu až po různé artrózy a úrazy nebo kissing spines, máme zaděláno.

Uvolnění je třeba chápat jako uvolnění mentální. Teprve z něho může vycházet uvolnění fyzické, které je použitelné jezdecky.

Co to znamená? Musíme se naučit svému koni rozumět a chápat ho. To není vůbec lehká cesta a je na ní zapotřebí zahodit svoje ego. Koně, stejně jako lidé, mají svá menší či větší nezpracovaná traumata, zažité stereotypy, ze kterých pak vychází jejich chování v krizových situacích. Pro některé může být krize a stres i pobídka k rychlejšímu pohybu. Pro jiné pak může i větvička vlající ve větru spustit nějakou naučenou stresovou reakci. Těch je nepřeberně mnoho – úprk, úskok, vyhazování, stavění se na zadní, nebo jen spěchání či naopak neochota se hýbat, házení hlavou, ztuhlý pohyb s prohnutými zády, nemožnost se ohýbat na jednu stranu, opírání do ruky, nereagování na pomůcky, atd. A jak kdysi krásně řekla Bára Bořánková: Kůň má vždycky pravdu.

Kůň má pravdu, i když se nám nelíbí, jak se chová, a to i když je jeho chování z našeho pohledu nepochopitelné. V první řadě je potřeba zapomenout na myšlenku, že nám kůň něco dělá schválně. To co dělá, dělá jen proto, že se v danou chvíli cítí špatně nebo jen nezná lepší řešení. Často se to děje kvůli nějakým zážitkům v minulosti, kdy se kůň mohl bát, nebyl si jistý, něco nepochopil, nebyl správně motivován, byl naučen nějakému pro nás nevhodnému chování, třeba i nezáměrně. Každý složitější moment v něm pak může spustit nějaký naučený stresový program.

V každém případě, pokud chcete mít opravdu uvolněného koně, pak vás čeká spousta práce (často i na sobě).


Posted

in

,

by

Tags:

Comments

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *