Petra Beránková – výcvik koně pro radost z jezdectví

O (ne)pobízení koně v praxi

O (ne)pobízení koně v praxi

V předchozím článku o (ne)pobízení jsem přiblížila, že každý kůň může reagovat na holeň ochotně a pohybovat se dopředu sám. Zavřete oči a představte si, že sedíte na tlačivém koni, kterého rozejít či zrychlit stojí velké úsilí. Stejně tak ho pak „držet“ v pohybu. Pokud chcete takového koně zlepšit, vrátit mu zpět citlivost a motivovat ho k pohybu, musíte v první řadě začít zjemněním na pobídky. To znamená chtít po koni, aby dával pozor a reagoval dříve a na jemnější pobídku, než to měl doteď naučené. Začít musíme od nejjednoduššího a postupovat ke složitějšímu, tzn. ze zastavení do rozejití. Poté můžeme vylepšovat krok, až pak naklusání, samotný klus, a teprve potom nacválání a cval.

Pobídka k rozejití

Jako první tedy máme rozejití. Samotné pobídce (tlak holeně) musí předcházet moje vlastní rozhodnutí, záměr, myšlenka a signál, že se něco bude dít. V tomto případě je to myšlenka „Jedeme vpřed“, po níž napřímím tělo a nadechnu se. Ještě jednou: myšlenka, napřímení a nadechnutí je pro koně signál, že se něco chystá – rozejití.

Když cítím, že se v koni absolutně nic nezměnilo, že si mé myšlenky vůbec nevšiml (čekám na reakci ze začátku maximálně tři vteřiny), přikládám jemnou lehkou holeň s pocitem, že se sotva dotýkám koňských chlupů. Tuto holeň, pokud si ji chci vybudovat jemnou, nesmím zesílit! Nechám myšlenku a jemnou holeň a tlak zvyšuji jinak – tušírka za holeň, rytmické mlaskání, plácnutí dlaní do stehna, cokoliv (já preferuji tušírku). Jakmile kůň zareaguje i třeba jen přenesením váhy dopředu, veškerý tlak musí zmizet hned a já koni dovoluji za odměnu stát a chválím.

Toto zopakuji tolikrát, až kůň usoudí, že je vlastně fajn reagovat dřív než ho budu obtěžovat větším tlakem a rozjede se už třeba jen na tu jemnou holeň. Nebo možná dokonce už jen na nádech s myšlenkou vpřed (to chci, to si hýčkám, kdo zažije nechce už jinak). Kůň si dost možná myslí, jak na mě vyzrál, že se stihl hýbat dřív než přišla z mé strany otravná tušírka. Pokud ano, bude myšlenka reagovat jemněji a rychleji jeho a on bude s řešením opravdu spokojený :-).

Kdo piluje vypiluje

Opět musím chválit a koně nechám za odměnu zase stát. A ano, kůň se nejspíš vůbec nerozešel, nebo udělá jeden, možná pár kroků a pak zastaví. To v tuto chvíli není důležité.

Teprve až ve chvíli, kdy se rozchází tak jak chci, (je mi jedno jakou rychlostí důležité je že se rozchází ochotně na jemný signál), ho pomalu můžu začít učit, že dopředu také může jít sám bez mé pomoci pobízením. A to tak, že jakmile se rozchází nechávám holeně volně viset do třmenů a nevyvíjím jimi žádnou aktivitu. A to ani když se kůň loudá a cítím, že brzdí. Myšlenka je taková, že aby se poučil z vlastních chyb, musím ho nechat chybu udělat. Ve chvíli, kdy z kroku zastaví, přichází rychlá a efektivní oprava, okamžitě holeň (stále ale jemná a nebo je možné i v opravě úplně vynechat) s doprovodem dalšího tlaku – tušírka, mlasknutí…

Kůň velmi rychle zjistí, že pokud jde, má od nás klid. Pokud daný chod přeruší, vy ho začnete otravovat. A otravnému, zbytečnému tlaku se bude snažit vyhnout. Super, mám jeho pozornost vůči tomu co se děje, protože už tuší, že se to vyplatí.

Jak pobízet do klusu a cvalu

Stejně budete postupovat s naklusáním a učením držet klusu. Cval doporučuji až po zvládnutí kroku a klusu.

Učíte tedy koně být jemný na pomůcky a držet daný rytmus. Ze začátku neřešíte, zda je krok / klus / cval pomalý nebo rychlý, ale aby vůbec byl a kůň neměnil daný ruch za nižší.

Až když vydrží chodit krokem / klusem / cválat bez jediné pobídky libovolně dlouho (ze začátku samozřejmě nechci moc, etapy prodlužuji od pár kroků, po půl kroužku, více kroužků, celá a více jízdáren postupně…), tak začnu být náročnější a určovat si kvalitu chodu.

Výcvikově mladý kůň by se nejdřív měl naučit hýbat se v pro něj přirozeném chodu. To je ten, kterým se kůň vydá bez jezdce za nějakým zajímavým cílem na pastvině. Tedy dlouhé, volné pružné kroky ze kterých cítíte aktivitu, ale zároveň i klid. Nechci mít pod sebou ani pocit napružené bedny dynamitu, která capká krátkými krůčky a které se holení bojím dotknout. A nechci mít ani pocit, že se pode mnou vleče hrouda, pro kterou je každý krok obtížný.


,

blabla


Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.