Název dnešního článku vás může trošku zmást, ale skutečně jde o zamyšlení k tématu, jak pobízet, abyste vlastně pobízet nemuseli. Téma pobízení koně je poměrně rozsáhlé. Buďte k sobě upřímní a zkuste si odpovědět na tyto otázky:

• Proč, jak často a jak silně svého koně pobízíte, aby zareagoval?
• A jaká ta reakce je?
• Jakou reakci vlastně očekáváte nebo byste si přáli?
• Jste se zjištěním spokojení?

Dokud si v tom neuděláte jasno, váš kůň nebude a ani nemůže reagovat tak dobře, jak by mohl. Pokud do svého koně musíte silně tlačit, kopat, neustále mu připomínat, že se má hýbat, nebo naopak váš kůň na holeň reaguje zbrkle, utíká před ní a vy se bojíte pohnout, něco je špatně.

Proč pobízím já

1. Tempo

Pobízím s myšlenkou koně rozejít, zrychlit daný chod, změnit chod v jiný. Ale pozor! Mělo by jít o jednu pobídku, jedno upozornění, a pak už by kůň měl držet dané tempo či chod sám. Proč? Protože kůň, kterého neustále, třeba i jemným připomínáním, musím držet v pohybu, nemůže být uvolněný. Uvolněné tělo totiž přirozeně nebrzdí ani nespěchá. Neustále se opakující pobídka nakonec koně znechutí, otupí, přestane ji vnímat, a já budu muset stále zvyšovat tlak. Proto do některých koní můžete každý krok kopnout ostruhou a on se stejně namáhat nebude – je neustálým pobízením demotivovaný a holeň mu nedává smysl. Hlavní myšlenka: Řeknu koni jednou jemnou pobídkou: „Jdi krokem, klusej nebo cválej sám bez pobízení, dokud já ti neřeknu dost.“ Jak to udělat co nejlépe si napíšeme v dalším článku.

2. Ohnutí / stranová práce  / shromáždění

Signál jedné holeně posílá koně do strany, nebo ho ohýbá. Zda se kůň ohne na kruhu, pohne částí těla do strany a jak moc u toho půjde i dopředu záleží na součinnosti ostatních pomůcek. Pobízení koně samo o sobě dostatečně neinformuje. Pokud je kůň dobře naučen a správně vzděláván, tak signály obou holení v součinnosti ostatních pomůcek a otěží dovedou koně až do shromážděné práce. Hlavní myšlenka: Pokud koně musím tlačit dopředu, jak si zároveň chci holení říkat o něco dalšího? Nelze. Bude to boj a dost pravděpodobně také zmatek, kdy kůň jen obtížně rozliší pomůcku dopředu nebo do strany, ke shromáždění atd. Kůň musí chtít „jet“ sám, a já si pouze formuji jeho tělo pod sebou.

O síle pobídek

Jak silná má být pobídka? Jízda na koni může být forma umění. Říká se, že jezdec může tančit s koněm na myšlenku. Kdo to jednou zažije, už nikdy nechce jinak. Pokud musíte holení tlačit, šťouchat až vás bolí nohy, nebo nedej bože kopat, k tanci to má na míle daleko.

Naučte své koně reagovat „na myšlenku“, na lehké neviditelné pomůcky. Nejlepší pobízení je takové, o kterém ví jen kůň. Vždyť kůň je zvíře co cítí, že si na něj sedla moucha, stejně jako každou malou změnu v našem sedu, přenesení váhy, dotyk holeně, nepatrné zapůsobení otěže… Jde jen o to ho naučit, že může na tyto maličké změny a signály reagovat. Zjistíte, že se to může naučit úplně každý a že „tlačivý“ kůň je výtvor jezdce, který málo přemýšlel, nebo se smířil s tím, že jeho kůň je „líný“. A ano, vyžaduje to spoustu trpělivosti, důslednosti, pozornosti vůči všemu co vám váš kůň říká a rozhodně správného načasování pobídek a odměn. Stojí to ale za to. A jaký je váš kůň? Jak reaguje na pobídky? Jakou máte zkušenost s vylepšováním reakci na jakoukoliv pobídku?

V dalším článku na téma pobízení koně, O (ne)nepobízení koně v praxi, zkusím přiblížit jak si pobízení představit rovnou v praxi.