Že by bylo fajn mít školního koně, na kterém bych mohla nabízet lekce, jsem věděla dlouho. Vhodní koně ale skoro nejsou. Další věc je takového koně uživit a k tomu ho udržet v dostatečné kvalitě.

Irského coba Cassidyho znám už od dob jeho obsednutí. Byl ve výcviku u Káti Santarové a koupila si ho pro sebe moje kamarádka Jana, která s ním byla další roky ve společném ustájení s námi. Vídala jsem ho pravidelně v lekcích, sama ho jezdila a moc dobře fungoval i s několika dalšími jezdci. Ukázalo se, že že je to kůň pro všechno, bavila ho i práce s dobytkem, working equitation překážky a venku je to úplně spolehlivé zvíře. Také se na něm učil práci ze země a jezdit můj partner a hlavně ochočený fotograf Fred, a to i „na kravách“. Jeho vyjádření jako „jediná normální herka tady“ nebo „A na co jsou vůbec jiný koně?“ znamenají, že se do něj opravdu zamiloval.

Takže když se Jana rozhodla ho prodat, měla jsem jasno a během pár dní byl můj, protože pracovitého, milého a hodného, ale zároveň trochu poťouchlého, koně jen tak nenajdete.

Příštích několik týdnů se mu budu věnovat a rozmyslím se, jaký přesně režim mu naplánuji. Zatím je představa využívat ho pro vzdělávání vážných nadšenců do koní a horsemanshipu – někomu kdo jednou plánuje mít svého koně a chce na něj být dobře připravený. I Vy můžete využít možnosti si s ním projít a vstřebat všechny základy práce ze země, základy v sedle, naučit se co je pro koně důležité, jak reagují a jak bychom měli reagovat my. Vidím v tom ideální příležitost naučit se jak učit koně a opravovat jeho chyby, protože úplně dokonalého a bezchybného ho v provozu neudržíme. Na to mám Jendu.

Zní to lákavě? Klidně se ozvěte už teď. Vhodné parťáky pro Cassidyho si budu pečlivě vybírat.