Novinky v příštím roce! Můj milý Fred se mi natolik osvědčil, že jsem se rozhodla vyrobit si ještě jednoho – malého, přenosného. Nebude to apríl, i když máme termín 1. dubna. O tom, jak přesně to bude s kurzy a tréninky v příštím roce, budu informovat postupně. Myslím ale, že budu více méně fungovat normálně (ostatně, bude to jenom dítě) a hrozně se těším, až se vrátím do sedla.
Letošní říjen mi přinesl dvě cesty na východ, kam jezdím moc ráda. Jedna byla na kurz v Mokrých Lazcích a čtrnáct dní na to jsem byla v Loučné nad Desnou.
Nová jízdárna na Mořině, vybudovaná spolkem LaMaRo, bude ode dneška obsluhovaná novým traktůrkem, takže odpadne improvizace a už nebudeme muset bránovat autem. Jsme obrovsky vděční za podporu Nadace ČEZ. Na příkladu naší jízdárny je vidět, že ČEZ pomáhá na správném místě. Kvalita jízdárenského povrchu má obrovský vliv na zdraví ježděného koně a my pro naše koníky děláme jen to nejlepší.
Přehled nejbližších kurzů.
4.3. Teorie v @ponyklubpraha – obsazeno
11.3. Vašek Bořánek na Mořině, jezdecký seminář (jezdím já a mé kamarádky), volná místa pro diváky
18.3. pro velký zájem opět Teorie Jak se domluvit s koněm na Mořině, součástí budou komentované ukázky práce s koňmi
19.3. Kurz s vlastními koňmi, Mořina, obsazeno
15-16.4. Kurz s vlastními koňmi Mořina, obsazeno
22- 23.4. Teorie i praxe Ostrava, pořadatel @luciecapova
29-30.4. Jeff Sanders – Art of Vaqueros na Ranči v Bystré nad Jizerou, jedeme jako jezdci.
Květen- hledám termín pro @val_sixtova , Hradištko u Sadské
Léto – hledám termín pro @ranch_mustang, Jeseníky
Mám radost, že v mé domovské stáji na Farmě 203 na Mořině probíhají práce na rekonstrukci venkovní jízdárny, na které bude kompletně vyměněn písek a na ploše 40 × 33 m dokonce vznikne obdélník s povrchem vhodným pro parkur a drezuru. Více na stránkách jezdeckého klubu LaMaRo. Po čas rekonstrukce je stále k dispozici hala, zbytek venkovní jízdárny a také louky, na kterých se dá za sucha trénovat také.
Konec prázdnin je pomalu na dohled a vás láká vyrazit se svým koněm něco nového se naučit? Doražte na výcvikový „koňský tábor“ do Mirovic v Jižních Čechách, kde se potkáte s fajn partou, která má společný cíl. A to hodný, uvolněný, korektně pracující kůň.
Je jedno v jakém sedle jezdíte, s udidlem či bez, nebo třeba chcete bez udidla začít a nevíte jak? Je něco s čím nejste spokojení a už nevíte jak to vyřešit? Společně se na to podíváme a cestu ven najdeme 
Těšíme se na vás
https://facebook.com/events/s/kurztabor-horsemanshipu-s-petr/1008815383075779
Radka Krausová napsala:
Srdečně vás zveme na kurz/tábor s Petrou Beránkovou. Péťa umí udělat z koní rozličných povah klidné, bezpečné a spolupracující parťáky. Výsledkem její práce je „hodný kůň“ – je soustředěný na práci, uvolněný, měkký a jemný – s udidlem i bez něj v jakémkoli sedle i bez sedla.
Váš sed může být vždy lepšía hlavní cíl je nepřekážet koni. Více o Petře a její práci najdete na https://www.vycvikkone.cz a na https://www.facebook.com/vycvikkone.
Kurz je vhodný pro koně v jakémkoli stupni výcviku. Vždy je co zlepšovat
.
Předběžný harmonogram:
Příjezd ve čtvrtek na večer 17 – 18h, ubytování koní a nás. Večer seznámení a diskuze + teorie
Pátek, sobota a neděle – dopoledne lekce po dvojicích, odpoledne možnost společné klidné vyjížďky, či samostatné práce, volný program. V sobotu k večeru další teorie a diskuze.
Pondělí dopolední lekce po dvojicích a odjezd.
Poslední 2 volná místa s koněm.
Lekce budou probíhat venku na louce či travnaté jízdárně – jak se bude kdo cítit a potřebovat.
Ubytování koní 24/7 venku, nutnost respektování elektrického ohradníku, povinná vakcinace.
Ubytování lidí v dětském táboře ve skromných chatičkách.
Strava a pitný režim zajištěn.
Cena komplet za celý kurz – lekce s Petrou, ubytování, strava….. 5900,-Kč
Záloha 2000,- splatná k 31.7.2022
Přihlášení do zpráv.
Možnost přijet i jen jako divák
– pá, ne 300,-/den
– so 400,-
Cena je bez ubytování a stravy (na obojím se lze dohodnout)
Sobotní teorie bude hlavně zaměřená na a pro účastníky s koňmi.Možnost zapůjčit koně či převozu koní k nám.
Po domluvě možnost s sebou vzít hodné děti.
Pejsky prosím nechat doma, máme vlastního hlídače.
12. – 15. srpna: Jak se domluvit s koněm Mirovice
27. – 28. srpna: Společně uvolněně Mořina
29. srpna: Jak se domluvit s koněm JK Elite Horky
Volná místa v Mirovicích i na Mořině
Sledujte i můj Instagram.
Práce s koněm se řídí stejnými principy bez ohledu na jeho velikost a další případné okolnosti. Tomuto drobečkovi jsem se v rámci jednoho kurzu na ranči Mustang v Loučné nad Desnou věnovala společně s obřím chladnokrevníkem, Shagya Arabem, chovným hřebcem QH, chladnokrevnou kříženkou a teplokrevnou kobylkou.
Zažíváte se svým koněm situace, které vám nejsou příjemné? Třeba se bojíte, jste frustrovaní, nebo byste si to celé přáli jinak? Nebo se jen chcete posunout jezdecky a nevíte jak? Uklidním vás, také momenty zažívá každý. Někdy jsou řešení jednoduchá, někdy méně.
Ráda vás potkám u nás na výcvikovém pobytu, kde se na vaše výcvikové téma podíváme a já vás navedu na cestu, po které pak můžete doma pokračovat.
Na pobyty i kurzy jezdí lidé například s tématy: stresové situace a jejich řešení, příprava na obsedání, přechod na bezudidlové ježdění, uvolnění koně, ale také takoví, kteří nic konkrétního neřeší a jen chtějí najít nové cesty a někam se posunout. Ti kteří základy jako stresové nežádoucí chování a uvolnění koně se mnou již zdárně pořešili, se vrací pro zlepšení přiježděnosti a proježděnosti koně.
Budu se na vás těšit! Více informací včetně termínů najdete na stránce o pobytech.
Po skoro roce jsem s Jendou vyrazila za Káťou Santarovou s pocitem, že jedu s fajn koněm se kterým už skoro nemáme problémy a že co neumíme se doučíme.
Kostlivec ve skříni je výraz, který rád používá Vašek Bořánek. Máme je všichni. Takové to když někde v hloubi duše víte, že určitá věc vašemu koni nebo vám, nejčastěji oběma dohromady moc nejde. A tak na ní doma zapomínáte, moc do ní nešťouráte, a pokud ano, tak jen malinko. Vás kůň také odpoví jen malinko, ale vy se radujete, jak se snaží. Pak dorazíte na trénink a vševidoucí oko trenérovo vás prokoukne hned. A jde se do toho naplno. Překročit komfortní zóny a hlavně si je přiznat. Vám se nechce, protože víte, že se kůň zřejmě naštve. Na druhou stranu se těšíte, jak to konečně pořešíte. Po tréninku mlátíte hlavou do zdi, proč jste to proboha ty měsíce přehlíželi a že kůň je s váma chudák. Někdo jiný by mu to vysvětlil, dřív a lépe. Však vy, co se mnou pravidelně trénujete to sami znáte. 😉
No Jenda mi Katky pěkně vynadal. Tři dny jsem hledala jeden určitý pocit v kroku, dokonce jsem musela slézt na zem a Jenda po dlouhých měsících chodil po zadních. Každopádně Káťa nás oba skvěle jako vždy provedla tréninkem, tak abych odjížděla s pocitem, že chápu a snad i cítím, co je třeba. Děkuju ❤️. Na první fotce Jenda minulý týden, na druhé loni v dubnu při obsedání.
Je mi velkou ctí být pozvaná jako jezdec na Vaškův seminář (kliknutím otevřete odkaz přímo na akci), který pořádá každoročně u sebe na Ranči 28, letos 25. června. Myslím, že to bude krásná akce, neváhejte se přihlásit.
První Vaškův kurz jsem navštívila v roce 2009. Tenkrát to pro mě bylo úplně první nahlédnutí do nového způsobu přístupu ke koním, o kterém jsem do té doby jen četla a u žádných trenérů nenacházela. Od té doby se snažím několikrát do roka pod jeho vedením jezdit. Troufám si říct, že mě v mě koňské cestě ovlivnil asi nejvíce a na jeho různé rady a slova si vzpomenu několikrát denně. A i když dnes už dávno trénuji i s jinými trenéry a našla jsem si vlastní cesty, Vaškova „mateřská škola jezdectví“ mě provází neustále. A u lidí, kteří se mi přístupem líbí, se ta výcviková cesta na nějakém bodě stejně setkává.
Jak popsat úžasnou kliniku kterou vedl Jeff Sanders [1] na Ranči Bystrá? Nejsem žádný zkušený jezdec u krav, ale zkusím to 😁.
Krásná a korektní jezdecká práce nejen u krav. Když využití drezurních „cviků“ má velmi praktický smysl. Viz Jeffa velký bílý teplokrevník tančící úplně lehce mezi krávami.
Aneb překrokem za krávou, otočit se ní rollbackem, pak dovnitř plec… a 😅 uff, ono to funguje. Kůň je lépe připravený do obratu a jste schopni lépe manipulovat s prostorem krávy, aby dělala co chcete a nikam zbytečně neprchala. Práce s dobytkem má být v klidu, bez stresu a tlaku.
Flash, který měl v poslední době tendenci být trochu zbrklý a za kravami se vrhat, se krásně uklidnil a soustředil na mě. Další velká nová zkušenost, bylo ježdění na two reins, na které je Jeff Sanders specialista. S pákou začíná jak Flash, tak Comet Lucky @matyska13. Ale o tom zase jindy 😉.
Další náhledy fotek jsou k nalezení v albu u Freda. Pěkně upravené obrázky vyvolané z RAWu, hodné publikování zde, budou brzy následovat.
„Proč už na něm nesedíš, když se na něm předtím normálně jezdilo?“
Jednoduše proto, že aby Pedro byl skutečně vyrovnaný s jezdcem (a to i se svým méně zkušeným majitelem), ruchy a činnostmi na zádech a vůbec požadavky od lidí, potřeboval a ještě bude potřebovat čas a pomoc.
Šestiletý andaluský valach, který po příjezdu ze Španělska v krátké době vystřídal několik trenérů a majitelů. Protože hlavním cílem dovezeného obsednutého a ježděného koně bylo ho připravit na pokud se nepletu historická vystoupení, byl jeho trénink veden vždy převážně ze sedla. Pedro byl nervozní, ze začátku měl problém s udidlem – byl s ním hektický a opět nervozní, občas se lekal pohybů jezdce, a prý například sundat si bundu v sedle bylo obtížně proveditelné. S jeho atletickým nadáním to nebylo vždy pro jezdce snadné a nakonec byl z přípravy na show vyřazen a prodán. Poslední majitel/trenér si s ním už rozuměl a jezdili spolu na čundry. Takto jako už znovu celkem jezditelný byl prodán méně zkušenému jezdci, kterého krátce po koupi shodil již při nasedání a prý pak nebyl schopen se dlouho uklidnit. Padlo doporučení prodávajícího vrátit se k práci ze země a tak Pedro skončil u mě. Tím, že byl ježděný a podle informací vždy hodný, nezákeřný, jen poděšený a hektický, jsem si myslela, že tak za měsíc znova jezdíme.
No, Pedro mi ukázal, že tak jednoduché to nebude a k prvnímu nasednutí to trvalo víc jak tři měsíce :-).
Na začátku výcviku, kdy jsem se s ním seznamovala, byl pořád strašně hodný a všechno co jsem chtěla se rychle učil. Jen v pauzách stál jak socha a nehnul ani uchem a párkrát když jsem se pozorně zadívala, bylo vidět, že se mu zlehka chvějí některé svaly. Tak jsem začala hledat, co mu vadí, musela jsem být dost vytrvalá, protože se strašně snažil všechno vydržet a nabízet práci. Když se mi konečně podařilo překročit nějakou jeho hranici, pak teprve ukázal jak zběsile, hystericky a dlouho dokáže běžet a nechce zastavit. Byl úplně vypnutý a uzavřený ve svém strachu.
Nakonec jsem s ním absolvovala i pár tréninkových konzultací u Katky Santarové (díky), kde jsem dostala cenné rady, jak s takovou specifickou povahou pracovat.
Shrnutí je takové, že Pedro je opravdu strašně hodný, pracovitý kůň, který si moc přeje vše dělat dobře. Ale protože pravděpodobně obsedání a základní výcvik ve Španělsku neproběhl zrovna s citem, má v sobě velký strach z pohybů na zádech a vlastně i z požadavků člověka. Takže ač by si strašně přál vyhovět, jeho stres z toho, aby bylo vše dobře, rozbíhá spirálu. Cesta ven byla například i to, přesvědčit ho, že dělat chyby, je v pořádku.
Odměnu nedostával za splněný úkol nebo cvik, ale za to že začal komunikovat a dal najevo nějaký svůj názor nebo pocit. Takto pomalu začínal získávat sebevědomí, práce ho přestávala stresovat. Teprve pak jsem se mohli dopracovat k sedlání a vyřešení strachu z pohybů, zvuků a různých tlaků na zádech. Trvalo to dlouho, a překvapivě obsedlý kůň se bál dečky, sedlání, šustění, pohybu třmene, pohybu ruky nad sedlem a spousty dalšího. A protože je taková povaha, tak se Pedro jen snažil všechno zase vydržet a nedat najevo. Díky předchozí přípravě stačilo ho podpořit a svůj strach záhy projevil – jen tak ho bylo možné provést dál a strach mu pomoci zpracovat.
Když jsem na něj poprvé posadila Káju jen jako zátěž a já byla na zemi, tvářil se už jako naprostý profík. Zvládl spoustu rušivých podnětů. Další jezdec byla Eliška a to rovnou na kurzu před hromadou diváků, za zvuků chraptící reprobedny :-). Tentokrát se tvářil jak znuděný provozák. Při třetím ježdění mohla Kája házet vestu ze strany na stranu, Pedro se sice zarazil, ale poté vyhodnocoval zpracovával a sám se rozhodl, že není třeba plašit. Jsem na něj pyšná 🙂 a těším se na další pokroky.
Že by bylo fajn mít školního koně, na kterém bych mohla nabízet lekce, jsem věděla dlouho. Vhodní koně ale skoro nejsou. Další věc je takového koně uživit a k tomu ho udržet v dostatečné kvalitě.
Irského coba Cassidyho znám už od dob jeho obsednutí. Byl ve výcviku u Káti Santarové a koupila si ho pro sebe moje kamarádka Jana, která s ním byla další roky ve společném ustájení s námi. Vídala jsem ho pravidelně v lekcích, sama ho jezdila a moc dobře fungoval i s několika dalšími jezdci. Ukázalo se, že že je to kůň pro všechno, bavila ho i práce s dobytkem, working equitation překážky a venku je to úplně spolehlivé zvíře. Také se na něm učil práci ze země a jezdit můj partner a hlavně ochočený fotograf Fred, a to i „na kravách“. Jeho vyjádření jako „jediná normální herka tady“ nebo „A na co jsou vůbec jiný koně?“ znamenají, že se do něj opravdu zamiloval.
Takže když se Jana rozhodla ho prodat, měla jsem jasno a během pár dní byl můj, protože pracovitého, milého a hodného, ale zároveň trochu poťouchlého, koně jen tak nenajdete.
Příštích několik týdnů se mu budu věnovat a rozmyslím se, jaký přesně režim mu naplánuji. Zatím je představa využívat ho pro vzdělávání vážných nadšenců do koní a horsemanshipu – někomu kdo jednou plánuje mít svého koně a chce na něj být dobře připravený. I Vy můžete využít možnosti si s ním projít a vstřebat všechny základy práce ze země, základy v sedle, naučit se co je pro koně důležité, jak reagují a jak bychom měli reagovat my. Vidím v tom ideální příležitost naučit se jak učit koně a opravovat jeho chyby, protože úplně dokonalého a bezchybného ho v provozu neudržíme. Na to mám Jendu.
Zní to lákavě? Klidně se ozvěte už teď. Vhodné parťáky pro Cassidyho si budu pečlivě vybírat.
Jenda má za sebou další poprvé. A to účast na kurzu s Vaškem Bořánkem a rovnou dostal jedničku s hvězdičkou. Je krásné slyšet, že má dobře našlápnuto a že nás možná jednou čeká i ta piaffa. Jsem na něj moc pyšná, choval se vzorně, dával pozor a moc se snažil! Tak se mnou asi pojede do @jezdecka_skola_srdcem , a ukáže se při teorii v praktické ukázce. Co myslíte? Trošku výzva, ale stojí za to ne?
#vycvikkoniajezdcupetraberankova#horsetrainer#morina#ranch#jezdci#horse#equestrianlife#equestrian#mylifewithhorse#jezdectvi#horsemanship#horseofinstagram#bitless#bitlessriding#younghorse#younghorsetraining#kurzyskonem#teachinghorses#thoroughbredcross
Nestíhám všechny chválit – tak moc jsou šikovní! Dneska Kaštan svezl paničku na krátké vyjížďce. Doprovod mu dělal Jenda (taky šikovný). Kdo by to byl řekl, že před časem ho měli v bývalé stáji za magora a panička s ním skoro nesměla pracovat?
Jenda se dnes rozhodl, že nějaký vítr ho vůbec nezajímá a jít zkoumat různá zákoutí ranče se mnou na zádech je super nápad. Takže vlézt do rozebraných mobilních stájí, očichat ležící plachty na zemi, strčit hlavu do popelnice pro něj byla dnes největší zábava. Vlastně všechny věci, kterých se koně spíš bojí jeho děsně zajímaly 
Trénoval spíš on mě, protože já tomu úplně nechtěla věřit, a chvilkama jsem se bála já..
„Jendo jako vážně chceš vlézt tedy do té úzké mezery mezi auto a popelnici? A vážně i do té stodoly?? Dovnitř? Né do té stavby dovnitř nelez jsou tam dráty a spousta věcí na zemi, do něčeho šlápneš 
! “ No a na závěr si i s kolegou Vientem dali pokec s kravičkama, které ze všeho nejvíc toužily si je olíznout Krásný trénink a radost z odvážných koní 
Díky následujícímu dotazu jedné z vás jsem se rozhodla popsat, jak to mám já se zpomalováním a zastavováním koní. Zastavení koně není až tak složitá věc.
„Můj koník reaguje hezky na všechny pobídky, ale přece máme jedno ale… místy docela bojujeme s tím, že když cválá, je těžké ho zpomalit nebo zastavit a už mě to docela štve, nechci se s ním prát, přála bych si, aby reagoval stejně hezky jako na ostatní pobídky, stále přemýšlím, co dělám spatně.“
Rovnou vás upozorňuji, že následující popis se věnuje tomu, jak koně naučit samostatně nad zastavováním a zpomalováním přemýšlet. To se ovšem v této počáteční fázi nebude shodovat s korektním zastavením nutným pro gymnastickou drezurní práci a se zastavením vyžadovaným v drezurní úloze. Moje myšlenka je ale taková, že abych koně mohla v čemkoliv gymnastikovat, v našem případě jednou nučit vybalancované zastavení, musím ho nejdřív pro danou věc namotivovat, aby sám zastavit chtěl. To znamená nejdřív ho to naučit „nahrubo“ aby myšlenku jako takovou přijal za svou, a pak můžu ladit detaily.
Přiložené fotky jsou přesně z takových momentů. Ryzák zastavuje z pomalého klusu, kdy se učí pohybovat se dopředu, dolů („dopředu-dolů“), uvolněně a sám bez pobízení. Černá mladá, krátce ježděná kobylka se snaží zastavit rychle a efektivně, až je mile zbrklá. A protože má chválení spojené se stáním a pauzou, tak o něj opravdu stojí. Zastavuje tak ochotně a snadno na pouhý výdech, až to jezdec nečeká a dostane se nechtěně do předklonu, jako Terka zde na fotce 
Práce na zastavení v lepší rovnováze měli oba v době focení ještě před sebou.
Začnu tedy tím, že si musím uvědomit následující: Pokud se nám cokoliv nedaří ve cvalu či klusu, musíme se vrátit do rychlostí nižších a reakce koně na cokoliv (v našem případě zastavení) výrazně zdokonalit. Pojďme se podívat, jaké máme s koněm domluvené signály na zastavování a jestli váš kůň má zájem a motivaci brzdit. Pokud je váš kůň vůči vám pozorný, můžete ho naučit zastavit z jakékoli rychlosti okamžitě, a to bez použití otěží pouze na domluvený signál. Ano, i drezurák či parkurák to může umět, a ono se to vážně hodí zastavit na fleku.
Své koně motivuji k ochotnému zastavení na signál a výdech už při práci ze země. Začínám tím, že kdykoliv se něco podaří a já koně chci odměnit, ukončuji veškeré signály, tlaky ze svojí strany, povoluji své tělo, a klidně zpočátku i nahlas vydechuji a zastavuji. Vším co mám dávám najevo konec práce a že dál nikam nejdu. Kůň si velmi rychle spojí moje povolení a výdech s tím, že se mu něco povedlo a že já ho odměňuji zastavením a krátkým odpočinkem / pauzou. Zastavuje tedy, když zastavuji i já. Učím ho mě sledovat a být vůči mě pozorný, protože o pauzu ve výsledku bude stát každý kůň. (Společná pauza je téma na samostatný článek a je to důležitá tréninková součást.)
S touto myšlenkou v hlavě každý kůň rád začne zastavovat. Lépe a rychleji chápou koně, kteří s výcvikem teprve začínají. Koně, kteří už mají něco za sebou, většinou nejsou zvyklí dávat pozor a déle jim trvá než si uvědomí, že něco jako výdech může být důležité. Takového koně, ve chvíli kdy pokračuje dál, zastavím tlakem a případně i jako upozornění ještě zacouvám. V sedle musím začít v kroku, teprve pak klus, jako poslední cval.
Moje představa: Mám koně který je už naučen jít sám bez pobízení, pouze pánví sleduji a kopíruji jeho houpavý pohyb. Ve chvíli kdy chci zastavit vydechuji, pokládám povolené otěže na krk, přestávám se houpat, uvolňuji své tělo, a pocitově se pouštím ještě hlouběji do sedla. Pokud se ještě neumíte uvolnit, i ten výdech vám hodně pomůže.
Pokud kůň nijak nereaguje, beru otěže do ruky, koně rukou zastavím a kousek couvnu a nechám chvíli stát na zahozené otěži. Opakuji tak dlouho až kůň zastavuje okamžitě na výdech a sed. Stejně v klusu a ve cvalu. Pokud se tuto myšlenku kůň naučil dobře ze země a v kroku pod sedlem. Většinou pak v klusu i cvalu reaguje okamžitě na první dobrou. Mladí koně až tak, že si někde bezmyšlenkovitě odfouknete a skončíte na krku, protože kůň hází ochotnou stopku, kterou jste neplánovali.
Do budoucna vám mírný výdech, s povolením těla a hlubším posazením do sedla bude velkým pomocníkem pro všechny přechody, při polovičních zádržích i do shormáždění.
A malý bonus k tomu? Stejně skvěle funguje nádech při přechodech nahoru.
Hodně zdaru všem 
.
https://www.instagram.com/p/CaIbv1HNvZD/?utm_source=ig_web_copy_link
https://facebook.com/groups/769852176840799/permalink/1008165209676160/?ref=content_filter
S Pedrem na tréninku u Káti Santarové. Jestli se mi nějaký kůň dostal pod kůži tak je to tenhle, španělský P.R.E. jménem podle průkazu DUQUE (Vévoda). Majitel mu říká Pedro, já Píďa podle velmi podobného španěla, co u mě byl před dvěma lety.Skvělý kůň s krásnou duší, který ale úplně ztratil víru v lidi, v sebe sama a ve vlastní názor a projev. Jen se strašně snaží mechanicky dělat různá cvičení (která se mimochodem dokáže naučit extrémně rychle), a hrozně moc bych chtěl dělat vše bez chyb, a být dobrý. Když není dobrý, bojí se a prchá. Jenže chyby jsou normální, dějí se všem a on potřebuje pochopit, že to není špatně, že dobrý je i když chybu udělá. A taky to, že může říct co si myslí, a že mi to nebude vadit, naopak. Že nemusí stát jak dokonalá socha a být hodný, že hlava dole mechanicky, jen aby už měl klid není řešení. U Káti jsme dnes zahodili všechny poučky, systémy, postupy (a že je to sakra těžké) a jen podporovali Píďův projev. Nejlépe když začal žvýkat uprostřed práce, aniž by ta práce byla dokonalá, dostal pauzu. Různá překvápka a změny, pořád podporován, že je dobrý i když není přesný, a že od něj chceme víc aby s námi mluvil, než aby pracoval dokonale. A jemu se to líbilo, roztál mu jeho kamenný výraz, dokonce si troufl mi ukrást bič a odhodit ho stranou! Velký úspěch pro Píďu, Pedra – Vévodu 
Pro mě velká mentální dřina. Velké uvědomění jak velkou jistotu v naučených cvičeních máme, a že pracovat bez nich je další výstup z komfortních zón a krok dál. A to pozor, už jsem si nějakou dobu myslela že se od naučených mechanismů umím oprostit, dnes jsem zjistila že málo 
. Díky za to 
.
#vycvikkoniajezdcupetraberankova#horsetrainer#morina#ranch#jezdci#horse#equestrianlife#equestrian#mylifewithhorse#jezdectvi#horsemanship#horseofinstagram#younghorse#younghorsetraining#kurzyskonem#purarazaespañola#newstart