Už dlouhou dobu mám rozepsanou sérii článků, kterou už jsem několikrát přepisovala a zahodila, vyndala z koše, přepisovala, opět zahodila, atd. Důvod je ten, že práce s koňmi je nikdy nekončící proces přísunu nových poznání. Proto články koncipuji jako zamyšlení. To co dnes vím, vím díky svým trenérům, kteří mi pomáhají otevírat oči, a také díky koním, kterým se věnuji od dětství a se kterými už patnáct let trávím každý den i pracovně. Koně jsou velcí učitelé, pokud budete ochotni naslouchat.
Nic co píšu nepovažuji za jedinou správnou cestu, a netvrdím, že je to ta jediná pravda. Pokud máte svojí cestu a spokojené koně, je to jen dobře a moc ráda se od vás také přiučím.
Uvolnění může být ještě hlubší a opravdovější než jsem si myslela, a začínám tušit, že až na jeho dno ještě stále úplně nevidím.
Co pro mě „uvolnění koně“ znamená?
Uvolněný kůň se cítí dobře, bezpečně a uvolněně ve společnosti svého člověka. Pokud má s něčím problém, není to nic dramatického, a je to snadno řešitelné, protože má tendence se uklidňovat sám, nebo mu stačí drobná pomoc od svého člověka. Při práci se s klidnou myslí pohybuje uvolněně, ochotně a používá správné svaly. Je v rovnováze vzhledem ke stupni výcviku. Není ani líný, ani spěchající. Je připraven naplno pracovat při férových požadavcích. Dokáže být v klidu a spolupracovat v jakémkoliv, časem i cizím prostředí. Případně s vámi své starosti komunikuje, takže situaci spolu můžete společně zvládnout, i když to nemusí být vždy lehké.
Nebudeme si nic nalhávat, nejslabší článek je tu člověk. Musíme přistoupit ke svému koni s dostatečnou pokorou, naučit se mu naslouchat a rozumět. Musíme si připustit, že uděláme mraky chyb a že nevědomost nás může brzdit. Zkušený empatický trenér je velká pomoc. Ani on ale není dokonalý a může občas nějakou dobu hledat nejlepší řešení.
Stojí ta práce za to?
Když se na tuto cestu vydáte, postupně uvidíte, jak se vám koně začnou měnit před očima. Budou čím dál více komunikovat a otvírat se. Budou jemnější, klidnější, ochotnější, ale také odvážnější. Začnou ukazovat své pravé já, a sice to krásné, citlivé a jemné, co v nich je. Vždyť proto jsme s nimi tak rádi.
Fotky jsou z kurzu na Ranči Mustang Loučná v Jeseníkách.
. U kraviček ve westernovém sedle je nadšený, však má taky k tomu genetické předpoklady 
. Naše nejčastější uždění je bosal, ale stejně dobře funguje i na provazové ohlávce. Anglie nebo western, je to jedno.
. 
.
Pro mě velká mentální dřina. Velké uvědomění jak velkou jistotu v naučených cvičeních máme, a že pracovat bez nich je další výstup z komfortních zón a krok dál. A to pozor, už jsem si nějakou dobu myslela že se od naučených mechanismů umím oprostit, dnes jsem zjistila že málo 
. Díky za to 
.